14. 6. 2018

BLOG SE Z OSOBNÍCH DŮVODŮ PŘESTĚHOVAL.

PŘÍPADNÍ ZÁJEMCI O NOVOU ADRESU NECHŤ MI NAPÍŠÍ DO ZPRÁV AUTOROVI.

- Shairin -

Září 2016

Slepě doufat

30. září 2016 v 21:53 | Amon |  Básně
Odepřít mysli její hlad
Vtělit se do křídel bezhlavého ptáka
Pro člověka co má mě tolik rád
Zakázat si co oči tak láká
Ochutnat slzy tvého objetí
Spatřit v oku kousek tebe
Procítit vůni dojetí
A vidět zemi z nebe
Být tvou slzou ve vesmíru
Malou kapkou v moří
Uhasit žár jiskrou
V níž oheň hoří
Na křídlech bezhlavého ptáka
Chvěje se moje srdce
Chtěla bych být dvakrát
A nejde to přece
•••
Jenom slepě doufat

Vzpomínám si...

25. září 2016 v 17:57 | Amon |  Deníček
Výsledek obrázku pro dadVzpomínám si, jak jsme si hráli, když jsem byla malá. Učil jsi mě stavět z lega stáj pro moje koně. Dodnes si pamatuju, jak jsi mi ukazoval, že to musí být tak a tak, aby to drželo. Že kostičky se mají spojovat na kříž a že střecha musí mít oporu.

Vzpomínám si, jak jsme ze všech kostiček lega postavili obrovskou loď pro rytíře. Měla jsem takový malý domeček a rytíře s koňmi a princeznu. Domeček se stával zámkem se zologickou zahradou, kterou bylo třeba zaplnit zvířaty, tak rytíři pluli na lodi na ostrov (koberec) aby nachytali a naložili zvířata pro krále. Princezna bojovnice jim v tom bránila, ale nakonec se vždy jakože zamilovala do jendoho z rytířů a odcestovala s nimi z ostrova na královský zámek.

Vzpomínám si, jak jsme si hráli na cestu za pokladem. Vždy ji napsal několik lístečků s indíciemi a různě je poschovával a já jsem je pak s hračkou pejska hledala. Našla jsem jeden a ten mě odkázal zase dál hledat další. A na konci byl poklad. Třeba desetikoruna, nebo bonbón, nebo tak... Dodnes si pamatuju jakou jsem vždy měla radost, když jsem ho našla.

Vzpomínám si, jak jsem si hráli s barbínkama na prince a princeznu. Tys postavil zámek a hrál prince, plyšák havran nám dělal rádce a plyšák medvěd sloužícího. A já jsem hrála princeznu, co šla do zámku třeba v přestrojení za služku. Jindy jsem z papíru vyrobila ocas mořské panny a ty jsi hrál prince, který je očarován její krásným zpěvem.

Vzpomínám si, jak jsem si hráli s plyšovýma medvídkama - dovjčatama na "Pojďte sem vy dva". UžVýsledek obrázku pro medvídek sice nevím, co bylo principem hry, ale vždy jsme se u toho nasmáli.

•••

Hry odvál čas. Vyrostla jsem z malého děvčátka, kterému jsi vyprávěl pohádky na dobrou noc ve slečnu.
A ty jsi se změnil. Máš teď víc starostí, šedivější vlasy a víc práce. Už si nehrajeme a tolik si nerozumíme, jako když jsem byla malá, ale to je normální.

Z her se staly vzpomínky, které jsem uzavřela do pomyslné krabičky a zamkla někam hluboko do sebe. To ale neznamená, že bych občas nevzpomínala. Nedávno jsem ji otevřela a tak vlastně vznikl tenhle článek...

Jak jsem vyrostla, vzpomínky trochu vybledly. Ale to neznamená, že na to zapomenu. Vždycky tam někde budou v té krabičce. Občas je vytáhnu na sluneční světlo a podívám se na ně.

Chci, abys věděl, že tě mám ráda, Tati.

Výsledek obrázku pro daddy

Setkání s mým osobním strážným andělem| Sen a první astrální cestování

17. září 2016 v 19:47 | Amon |  Sny
Tenhle sen a zážitek spojený s mým prvním astrálním cestováním do jiné dimenze je pro mě moc důležitý. Pochopila jsem spoustu věcí a konečně se mi podařilo dostat se do astrálního světa. Proto ho chci zde zveřejnit.
Doufám, že se vám bude líbit =)
Klik na celý článek ↓

•••

Nakresli mi tvář

7. září 2016 v 20:43 | Amon |  Zamyšlení
Ráno vstávám naštvaná. Nikam se mi nechce a nejradši bych zůstala v posteli. Ale to nemůžu, tak se přemůžu svoje tělo a odpotácím se do kuchyně. Snídaně mi zlepší náladu. Cukr ze sladkého koláče mě dokonce přiměje k úsměvu.

Oblíkám se. Ráda bych si vzala šaty nebo sukni, ale pohodlnost vyhraje nad mojí snahou a soukám se do mikiny. Tak, ještě boty, přehodit kapucu přes hlavu, aby mě nikdo nerušil a kráčím na zastávku.
Jsem tak zamyšlená, že mi kamarád musí poklepat na rameno, abych si ho všimla. Vytahuju sluchátka z uší a unavně se na něj podívám. Cestou v buse si spolu povídáme a já mám alespoň důvod k úsměvu.

Pak vystupuju. Dávám si zpátky sluchátka a nasazuji kapuci. Hlavně být neviditelná. Rychlá a zmizet jak pára nad hrncem. Nechci, aby se se mnou někdo bavil. Nestojím o společnost, ale přesto pozdravím spolužáky v šatně.

Na chodbě potkám Němčináře a dáme se do řeči. Je milý a já hloupá. Několikrát se ujišťuji, že máme první hodinu němčinu. Nechtěla bych omylem skončit v jeho třídě před všemi těmi lidmi. Ale němčinu opravdu máme. Sedáme si do lavic a bavíme se. Jeho přítomnost mě uklidňuje. Ukrajinka zatím nedorazila a on je momentálně moje jediná jistota. Jsem z toho nervózní a snažím se to skrýt. Myslím, že o ničem neví. Jak by taky mohl ?
Ukrajinka dorazila a začíná hodina. Neskutečně se nudím a jen oni dva mě rozptylují. Zbytek dne docela ujde.

Jsem unavená a znuděná. Supl na matiku mě vytáhne k tabuli. Koukám na něj jako na zjevení a děsím se. Proč, to nevím. Příklad jsem spočítala správně a můžu si jít sednout. Uf ! Úleva !

Když potom jdu na autobus, zase se nažím skrývat. Už zase ! Nechápu, proč to dělám, ale nechci, aby se na mne kdokoliv koukal, natožpak mluvil. Nestojím o kontakt, nestojím o lidi. Dnes ne. Chci být sama. Potřebuju prostor pro sebe a když ho nemám, začínám být agresivní a nevrlá, ostatně jako vždy, když se mi něco nelíbí.

Při cestě domů sedím a přemýšlím. Nejsem to já. Ani v jedné z těchto situací. Tohle kruci nejsem JÁ ! Každý den vstávám a každý den jsem někdo jiný, ale nikdy to nejsem já. To moje okolí. To na něj reaguju.
Jediné chvíle, kdy to jsem já, jsou, když jsem sama. Nebo, když jsem s Fíbou. Popřípadě doma s mamkou.
Občas se bojím ukázat světu. Raději se uzavřu do sebe. Do bezpečí hudby a kreslení. Tam je ticho a klid a všichni mě nechávají být

Fíba... dneska odjel a vrací se v pátek. Krátká doba, já vím, ale i tak mi moc chybí. Teplo jeho náruče. Dotyk jeho rtů... Miluji ho ♥
•••
Chci být já. Věřím, že se jednou probudím a budu to já.

Myslím, že moje pravá tvář by spoustu lidí vyděsila.
Nejsem tak nevinná, jak vypadám.
Nejsem tak hodná, jak se tvářím.

Fíba se bojí, že mne skazil.
Jsem zkažená. Ale mojí vinou.
Myslím, že mě lidé musí buď plně příjmout, nebo mě nikdy neopochopí.

Do té doby :
Nakresli mi tvář a já budu.
Nebo si jí vyberu sama, ale nezaručuju, že se ti bude líbit.
Ale co...? Ale kdo... ?

...Všechno...



TAG: 100 otázek na které se nikdo neptá

3. září 2016 v 10:39 | Amon
Ano, ano, vím. Tag je populární hlavně mezi youtubery, ale já jsem se rozhodla ho udělat v písemné podobně, protože já a videa = pohroma. Otázky jsem posbírala všude možně na youtube a na netu. Doufám, že se vám tag bude líbit ;)




  1. Bereš si domů šampóny a kondicionéry z hotelu?
    Ne, nepřespávám v hotelu :)

  2. Spíš s otevřenýma nebo se zavřenýma dveřma?
    Se zavřenýma, když chci opravdu spát.

Prvozářijově

1. září 2016 v 15:23 | Amon |  Deníček
Tak jsem byla první den ve škole a musím říct, že už teď mi to stačilo. Absolutně nechápu, co tam mám vlastně dělat. Proč tam jsem. Na jednu stranu je fajn, že zase budu něco dělat, na druhou stranu se až nebezpečně moc děsím nastávajícího stereotypu. No, alespoň že bude zima. Letos se na ni nějak těším. Občas krásně koresponduje s mojí náladou. Zataženo místy slunce. Perfektní.

Ukrajinka si mi sedla za mě se svojí kámoškou. A já sedím s Rusákem. Achjo... chtěla jsem sedět s ní. I tak se budeme vídat míň, než minlý rok.

Třídila jsem sešity, a vytrhala jsem tolik papírů, že kdyby to bylo jídlo, mohla bych se cpát celý rok každou hodinu.

Mám nějakou blbou náladu. Nejde mi se smát, bavit se. Všechno mě otravuje a nudí. Děsně, děsně moc. Ke všemu má Fíba úplně blbej rozvrh, že spolu po škole nebudeme jezdit domů. A ani se možná neuvidíme ráno v buse... Chjo...

Je mi tak akorát do pláče a Ukrajinka se mě marně snaží rozveselit. Nevím, co mám dělat... Možná půjdu kreslit... to bude asi nejlepší...
Ano, je to můj výtvor :D
Uklidňuje mě to. Jenom nemám nápady co kreslit. Kddyžtak můžete do komentů hodit inspiraci :)
Tak jo, myšlenka na kreslení pozvedla mojí náladu... :) Uvidíme, co z toho bude tentokrát :D

Založeno : 29.01.2016
E-mail : amon21@seznam.cz
•••
Blog NENÍ aktivní
•••
Desing © Shairin 2017
•••
Odkaz na autory/zdroje obrázků v článcíh zobrazíte kliknutím na obrázek.
V případě, že obrázek neobsahuje odkaz, je mým dílem.
•••
Na veškerý obsah blogu se vztahují autorská práva. Kopírování bez souhlasu majitelky stránek je přísně zakázáno !
•••
© amon21.blog.cz 2018