Rozkvetlá

Úterý v 19:35 | Shairin |  Deníček
Peach Blossom, Květinové Větev, JaroAhojte!
Taky jste si všimli, jak s teplem příroda bují? Z jednoho okna mého pokoje mám výhled na meruňku. Koukám na ní každý den a každý den je rozkvetlejší víc a víc. Ach jak je to jaro nádherné! Nedávno tak krásně pršelo a bylo přitom teplo, tak jsem seděla na okně a kreslila, zatímco jemné kapičky vody dopadaly na můj výtvor. Poprvé jsem se pokusila o autoportét pomocí odrazu v okně. Upřímně se mi moc nepovedl, měla jsem sto chutí tu stránku vytrhnout, ale nakonec jsem se slitovala. Jenom to nesmím nikomu ukázat :D

Minulý týden jsem měla malý propad v mé jinak optimistické náladě. Ale zdá se, že už je vše zase v pořádku.

I přes slib sama sobě, že se nikdo nic konkrétního nedozví o novém člověku, kterého jsem potkala a o kterém jsem se zmínila v tomhle článku, jsem si říkala, že je možná škoda o něm něco nezaznamenat. Dostává tedy přezdívku Kytarista, protože hraje na kytaru. On teda jednou říkal, že hraje i na další, ale kdo si je má pamatovat, že? Těší mě, že na rozdíl od Vodnáře, který se mi důsledně vyhýbá a existuje už jenom v mé paměti, mám aspoň jeho fotku. Tak nějak tajně doufám, že se v kreslení jednou vypracuju na takovou úrověň, že ho budu moc nakreslit a bude to vypadat věrohodně. Kytarista mě teď trochu trápí. Probírám to s Cukřenkou, která jediná o něm ví něco konkrétnějšího, ale na druhou stranu se snažím si z toho moc nedělat, protože mi nepatří a nemám na nic právo, což mezi námi bylo jasné už od začátku. Achjo. Stejně mi to moc nejde a myšlenky se k němu často samovolně stáčí.

Myslím, že navzdory občasným chmurám, se mi čím dál tím líp daří mít dobrou náladu delší čas v kuse. Jsem melancholik mixlý s cholerikem, takže i když bych si přála být veselá nonstop, prostě se občas potýkám s propady. V zimě mi dost pomáhal Modin, ten jsem teď ale z více důvodů brát přestala. Každopádně je to skvělá přírodní věc a myslím, že na zimní temné dny je jako dělaný, takže jestli budu mít na podzim zase pocit, že moc nezvládám a valí se toho na mě nějak moc, tak na něj zase najedu. Ale do tý doby ještě daleko.

Nu, doufám, že i vy se máte krásně!
 

Tóny kytary

5. dubna 2018 v 16:49 | Shairin |  Básně
Křik a chtíč
To všechno je pryč
Zbylo jen ticho
Pár důvěrně známých tónů kytary
Pohledem dávám Ti tajemné echo

Chci víc než jen být
Náhodným hercem života
Světlem svíce, jež ve tmě se mihotá
Nadějí co zaniká po setmění
Zatímco křičím jména milenců která se s časem mění

Bláznivě padám do neznáma
Marně hledám pevnou půdu pod nohama
Zatímco sním

Na vlně existence

30. března 2018 v 22:26 | Shairin |  Deníček
Žárovka, Přírody, Strom, ZelenáMám se báječně.
Existuju a ono to nějak vychází. Dýchám, snažím se užít si každou chvíli a i když něco občas podělám, mám tak nějak uvnitř dobrý pocit. Sem tam teda nějaký mráček přilítne, ale docela se mi je daří odbourávat, což mě velmi těší!

Potkala jsem nového, zajímavého člověka a je mi s ním krásně!
- Vzkaz pro Němčináře: jestli si myslíš, že o něm někdy někde prozradím něco víc, seš cvok! ;) -

Dokonce jsem ve středu zavolala Vodnáři a po tom všem ho pozvala ven. Od posledního článku měl náš příběh ještě krátkou dohru, která možná nakonec vyustí v zajímavou debatu na živo. Ale to se uvidí.

Včera jsem byla ve městě vyřizovat nějaké osobní věci a tak. Zaskočila jsem do sekáče, protože jsem měla tucha, že budou mít slevy a moje intuice nezklamala! Ulovila jsem tam tři fešné kousky takříkajíc za hubičku. Pěknou etno sukni na jaro a léto, bláznivou košili, která fakt stojí za to, a černý kardigan s dlouhým rukávem. Mám doma teda červený, ale jsem z něj malinko na mašli, takže ten černý se mi perfektně hodí! Sice jsem se cítila trochu provinile, že "rozhazuju", ale to mě rychle přešlo. Mám z nich fakt radost a nemůžu se dočkat, až je vytáhnu někam ven!

Dnešní den mi trochu kazí celkový dojem z velikonočních prázdnin. Je mi totiž zle jak psovi. Dokonce jsem dvakrát zvracela, což u mě není zrovna běžné. Já totiž udržím skoro vše. No, dneska debata s hajzlem nevyšla. Holt kouzlo nemůže fungovat vždy, že.
Alespoň jsem měla dostatek času přemýšlet o svém žebříčku hodnot. Cítím se trochu zvláště, vzhledem k okolnostem z poslední doby, ale uvědomila jsem si, že stojím před něčím, co opravdu stojí za to zažít. Taky nechápu, proč okolo toho dělám takový tyjátr, když vnitřně už jsem se vlastně rozhodla. Myslím, že letošní jaro bude opravdu vzrušující!

Teď večer už je mi trochu líp. Pustila jsem se i do kreslení a vyšel z toho docela pěkný obrázek. Zapnula jsem si k tomu Estase Tonne a pak jsem narazila na úplně dokonalou muziku na yogu a tak celkově na vyladění. Něco takového jsem fakt hledala už hodně dlouho. Je to takové temnější, rituální a zní to opravdu famózně! Jsem z toho naprosto unešená a určitě si to musím zítra pustit k nějaké bohulibé činnosti. Přesně totiž teď koresponduje s mým vnitřním rozpoložením!


Spolu s jarem se ve mě začínají probouzet zemité stránky a často okolo sebe cítím nádech tajemna a poeticky řečeno volání divočiny. Tak pokud mě zrovna nechytne depka, mám se rozhodně krásně! Mám teď takovou energii, že mám v jednom kuse chuť hlubokomyslně filosofovat, kreslit nebo skládat básně, tak třeba se brzy dočkáte nějakého mého skromného výtvoru...
Nádech, výdech.
Omamná vůně jí zalkla.
Oči otevřela do široka a černé zorničky byly veliké.
Vzrušený pohled a tep splašeného srdce mluvil jasně.
Dech se jí chvěl, když cítila ten krásný dotek.
Smyslný hlas jemných vzdechů rezonoval jejím tělem.
Byla. Prostě jenom byla a přítomnost jí zcela pohltila.
 


Nepotřebuju ke svému životu ty, co o mě nestojí

13. března 2018 v 19:28 | Shairin |  Deníček
Výsledek obrázku pro zrada
Víte, já jsem hodně, ale opravdu HODNĚ tolerantní člověk (nebo taky prostě hloupá). Ve všech směrech. A i když se s lidmi už nechci z různých důvodů stýkat, stále se s nimi snažím vycházet dobře, nebo se alespoň tolerovat, pokud to jen trochu jde. Ale co je moc, to už je příliš.

S Vodnářem to nějak nevyšlo.
Tož, když vám člověk řekne, že vás miluje, dvakrát vám slíbí že na beton zavolá (podruhé to slíbí potom, co poprvé nezavolal a dodá, že příjde s omluvou), ještě zhruba poví kdy a prý že někam půjdeme a pak se neozve ani po dvou a půl týdnu, tak je něco hodně špatně. Tím spíš, když sms spolkne tak dvě minuty času a skoro nic nestojí. Chápejte, já nepotřebuji dlouhé litánie. Mně stačí napsat alespoň fň jako vysvětlení.
Já unesu všechno, pokud se mi to řekne narovinu (a alespoň trochu s citem). Ale ono ne. Tak ne no. Já měla zájem, snahu, ale nehodlám plýtvat svým časem, když protistrana evidentně nemá zájem. Jo, mrzelo mě to. Nebolelo to sice tak, jak jsem čekala, ale i tak jsem to dost řešila s Cukřenkou. Teď jenom čekám, kdy na sebe s Vodnářem narazíme. A jsem dost zvědavá na jeho reakci. Zkrátka kondomy pokračují do dalšího kola =D

Taky jsem měla jít ven minulý týden ještě s jednou holkou.
Napsala jsem o ní báseň Ona, z doby, kdy jsem si myslela, že nemá zájem. Zklamala mě už několikrát, takže to, že nepřišla teď dvakrát naposled, podruhé bez jediného slova vysvětlení mě už ani nepřekvapilo. Nechalo mě to naprosto chladnou, protože od ní už nic spešl neočekávám. A po tomhle dvákrát ne. Dokonce jsme se dnes potkaly. Usmála se na mě tím svým okouzlujícím způsobem a neřekla nic. Vzájemný pohled do očí nevypovídal ani o náznaku omluvy nebo alespoň snahy o vysvětlení. Zkrátka ticho po pěšině. A víte co? Mě její vysvětlení už ani nezajímá. Prostě - Co zbylo jediné, je její tvář.

Nepotřebuju ke svému životu ty, co o mě nestojí!

Ale i tak, snažím se mít báječně. A to i přes to, že se na mě navalilo nějak moc věcí najednou. Kromě školy potřebuju zapracovat na různých místech svého já. A to je setsakra těžká práce. Však to znáte, zamést před vlastním prahem dá vždy nejvíc práce. A mít věci tak, jak je chcete mít, je snad ještě težší. Ale vlastně z toho mám radost. Dokážu vidět svoje chyby a dokážu si je připustit. To je půlka úspěchu, ne?

Dospělá

23. února 2018 v 18:06 | Shairin |  Deníček
Nedávno jsem oslavila svoje osmnácté narozeniny.

Mám se báječně, jenom se nějak nemám ke psaní.

Tak odpusťe, pokud o mně teď nějakou dobu, mimo komentáře neuslyšíte....

Noční horizont

10. února 2018 v 12:52 | Shairin |  Básně
Spát s tebou pod nebem širým
Rozšířit si horizont pohledu
Trávím mysl jedem lásky
A doufám, že milovat tě dovedu
Chci cítit volnost
A chci tebe v sobě
Divoké vášnivé milování
V temné noční době
V opojení ze tvé nevinnosti
Sladký úsměv vábí hřích
S tklivou touhou nemravnosti
Přichází smrtící bláznivý smích

Vodnář

6. února 2018 v 17:33 | Shairin |  Deníček
Výsledek obrázku pro aquarius wallpaperPotkala jsem Vodnáře.
Prvního v mém životě. Je neskutečně úžasný. Krásný, milý, hodný, něžný a... mladší. Ale věk neznamená nic. Ne pro mě. Ano, napoprvé mě to trochu zarazilo, ale je mi s ním moc krásně.

Byli jsme v čajovně a strávili tam hodně času. Tak pozdě jsem domů z města snad ještě nepřišla. Znali se dohromady jen pár hodin, protože mě několikrát předtím doprovodil domů. A když se sešeřilo a místnost osvětlovalo jenom světlo svíček a lampy z ulice, oba jsme cosi vycítili. Stála jsem chvíli u okna, on se postavil za mě a já se o něj opřela. Povídali jsme si tak asi půl hodiny přinejmenším. Pak jsme si opět sedli a dopíjeli zbylý čaj a najednou... Byly jsme k sobě blízko. Šeptali jsme věci, které se normálně na prvním skutečném vážnějším setkání neříkají.

Trvalo dlouho, než jsme se políbili. Bylo to krásné a vášnivě. Srdce mi splašeně tlouklo, ale necítila jsem se provinile. Cítila jsem se svobodně. Ani nevím, jak jsme se k tomu dostali. Cosi mezi námi je. On byl trochu vyplašený, nechtěl nic uspěchat. Chtěli jsme být kamarádi a tak jsme si nechali čas na rozmyšlenou.

Pak jsme šli ven znovu. Z čajovny jsem utekla, protože tam na mě bylo moc lidí a chtěla jsem mít s Vodnářem soukromí. Zdrhla jsem ještě z dalších dvou čajoven a jedné kavárny. Lidi mě vytáčeli, chtěla jsem s ním být sama. Nakonec jsem se cítila provinile, ale on byl naprosto skvělý.
Vzal to v pohodě a mrzli jsme spolu venku na procházce a v parku. Zase jsme se líbali. Večer jsme stáli u vody a koukali, jak se na její hladině mihotají světla. Kolem nás plavaly labutě, kachny a přišla se podívat i nutrie. Malá, roztomilá, nebojácná.

Ten pocit v jeho obětí, jeho vůni, nebe, světýlka na hladině a klid a štěstí, chvilku nádherné pouhé existence si budu pamatovat navždy.

V pondělí jsem ve škole překypovala skvělou náladou, večer jsem měla nutkání mu napsat, ale neudělala jsem to. Byla jsem podrážděná. Usínala jsem s myšlenkama na něj.
Dnešní den je naopak. Ráno bych nejraději zavraždila každou živou duši, teď se cítím skvěle. Těším se na víkend. Na jeho úsměv a hluboký pohled.

Jsem hrdá na to, že jsem vodnářka a je skvělé sdílet svoje bláznovství s jiným vodnářem. Všechno se seběhlo tak rychle, ale jsem vděčná za to, že přišel do mého života a jsem rozhodnutá si užít každou minutu s ním, i kdybychom nakonec byli "jen" kamarádi.
Ale to už je jiný příběh...


Instantní orgasmus

31. ledna 2018 v 20:15 | Shairin |  Zamyšlení
Výsledek obrázku pro smyslná vílaLidé pořád někam spěchají. Neustále po vás chce někdo výsledky. Ale k čemu to je?

Po uhnaném únavném dni si chce člověk jenom odpočinout. Přijde domů z práce nebo ze školy a chce klid. Zapne televizi a nechá běžet jeden z těch nekonečných seriálů a buď si k němu přinese jídlo, nebo ho nechá jako kulisu, aby se necítil sám.

Ano, i já tohle dělám. Přiznávám, že každý den. A víte co? Vadí mi to. Hodně. Jenom jsem ještě nějak nedospěla do bodu, kdy už mám dost bezduchých užíračů času a nejsem s to změnit to. Ale uvědomuju si to a cítím, že nejsem daleko od odpoutání se od toho. Ono totiž trávit čas sama se sebou je někdy trochu děsivé.

Spousta lidí si stěžuje, že nemá čas, ale když ho má, ve skutečnosti ho vyplní další "prázdnou" činností. Proč? Protože se to tak dělá? Protože se to očekává? Protože se bojíme zamyslet se skutečně nad tím, co opravdu chceme? Protože jsme líní?

Je to jako sex. A právě úvahy nad ním mě donutily přemýšlet nad sebou jinak. Častokrát jde jen o uvolnění energie a o krádež energie mezi milenci. Ale myslím si, že to není dobře. Používat sex třeba jako odreagování je podle mě kontraproduktivní a nesprávné. Jde tam jen o výsledek, jakkoliv skvělé se to může zdát.
Je to stejné, jako když si to děláme sami. Chybí nám sex, chceme se "uvolnit" a uděláme si to. Ale často se soustředíme pouze na "výsledek". Schválně, kolik z vás si opravu užívá sex sama se sebou?

V dnešní době jsme krmeni instantně, tak, abychom nemuseli přemýšlet a jenom slepě konzumovali to, co je nám předloženo.
Ona zmíněná televize je instantní odreagování. Alkohol rovná se většinou instantní zábava - smích zaručen. Sex nebo sebeuspokojování, v obou případech, ve druhém pak zvlášť, jde často o instantní orgasmus. Dovnitř - ven, dovnitř - ven, je to skvělé a hotovo dvacet. A pak se spousta lidí diví, že má plochý sex. Že to mezi nimi nejiskří, jako to jiskřilo dřív. Není divu, když i sami se sebou řeší jenom to, jak se co nejvíc a nejrychleji uvolnit a příliš nad tím nepřemýšlí. Hledají něco víc, ale zaměřují se zase jenom na konečnou stanici. Ale to víc se nejčastěji nevytrácí ve fyzičnu, protože mizí v citech. V rovině, kde začínají představy, vnímání a cítění. Energie a přítomnost.

Proč myslíte, že se tak píše a mluví o erotických pomůckách? A přitom by stačilo, zaměřit se jen na přítomný okamžik. Na to, co cítím a proč to cítím a jak to udělat více vášnivější. Když vnímám sebe, svoje tělo a přítomnost, energii a tělo svého partnera, je to o něčem jiném, než když se zaměřím jenom na to, že se chci udělat.

Myslím, že klíčem k úspěchu čehokoliv, je vědomá cesta, vnímání toho, co chci, proč a jak. Pak už se stačí jen zlehka jednou dotknout a voilà... Ze sexu se stává milování. Z nápadu reálná věc. Ze sna skutečnost.

Jistě, že cesta za "tím něčím víc" je trnitá, složitá a často neobvyklá a mnohdy ji může okolí odsuzovat. Ale stojí za to. A nejen konečný výsledek, který je mimochodem mnohem lepší, než když to vyřešíme instantním návodem "v prášku, stačí přidat vodu".

Proto se snažím nebýt konzument. Jistě, ne všechno se mi daří, ne vždy a ne u všeho mám úspěch, ale svět je postupně barevnější, vůně voňavější a já se víc usmívám. Snažím se a to je důležité.

Nebuďmě konzumenti instantních zázraků na počkání. Raději si stvořme svůj vlastí zázrak, který nám dá mnohem víc, než jen chvilkové uspokojení, ať už je jakéhokoliv druhu...

Ona

16. ledna 2018 v 21:01 | Shairin |  Básně
Těžké ticho šeptá její jméno
V lesklých vlasech vítr ševelí co zbylo
Jiskra v oku směje se, když zračí její tvář
Ústa marně snaží se napodobit její hlas
Její jméno...
Ústa vysloví je zas a zas
Co zbylo jediné, je její tvář
Vítr tichounce ševelí
Žal jedné vzpomínky


Státnice, nemoc a víkend

7. ledna 2018 v 11:35 | Shairin |  Deníček
Výsledek obrázku pro státní zkouška z psaní na klávesniciTenhle týden jsem dostala vysvědčení o základní státní zkoušce ze psaní na stroji. Jsem tak hrozně moc šťastná, že se mi ty státnice povedly! Byla jsem kvůli tomu trochu nervózní, ale díky Modinu se mi daří líp zvládat stresové situace, tak mi ta zkouška ani nepřišla tak strašně složitá. Nejhorší na ní bylo to psaní, ale dopis a tabulky byly už lehké. Chtělo to jen trochu přemýšlet a nebýt zbrklá. Jsem opravdu šťastná, že jsem to dala.

Už méně šťastná ale jsem z toho, že jsem nemocná. V pátek jsem přišla domů, všechno bylo dobrý a najednou zničeho nic, jako když lusknete prsty se mi začalo svírat hrdlo, pálilo mě na patře, rozbolela mě hlava a vyletěla mi teplota. V noci to bylo naprosto hrozné. Měla jsem šílenou zimnici a bylo mi fakt zle. Teď už je to trochu lepší, ale stále mě bolí v krku.
Mrzí mě to, protože jsem byla s někým domluvená, že půjdeme ven, až bude příležitost a zdálo se, že by se mu to hodilo právě o tomhle víkendu, jenomže já to musela odvolat. Moc tomu nerozumím. Asi jsem někde nachladla a skočil na mě nějaký zákeřný bacil.

Každopádně, ta moje nemoc byla alespoň trochu dobrá a to k tomu, že jsem teď přes víkend složila dvě básně. Ještě si nejsem úplně jistá, jestli je budu publikovat tady na blogu, každopádně z nich mám ale radost. Jsou docela dlouhé.

Dlouho jsem už nepotkala Číču. A upřímně mám o ni po tom Silvestru trochu strach. Volala jsem na ni několikrát během tohoto týdne i s miskou s kapsičkou, ale vždy přiběhl jiný kocour, který se u Číčiny misky dřív občas přiživil a očividně si už zapamatoval, jak na ni volám, protože chodní čím dál častěji. Tak to vypadá, že jednou ze mě bude ženská, co vykládá karty, chodí v dlouhých sukních a žije s tisíci kočkami někde na kraji vesnice.

Kam dál

Založeno : 29.01.2016
E-mail : amon21@seznam.cz
•••
Blog je aktivní
•••
Desing © Shairin 2017
•••
Odkaz na autory/zdroje obrázků v článcíh zobrazíte kliknutím na obrázek.
V případě, že obrázek neobsahuje odkaz, je mým dílem.
•••
Na veškerý obsah blogu se vztahují autorská práva. Kopírování bez souhlasu majitelky stránek je přísně zakázáno !
•••
© amon21.blog.cz 2018